| i90 | Inventura |
|
 foto: O. Kužílek |
Ing. Mgr. Oldřich Kužílek, býv. poslanec Oldřich Kužílek se narodil v roce 1956 v Praze. Absolvoval Fakultu stavební ČVUT a Divadelní fakultu AMU. V letech 1986-1989 působil jako divadelní režisér v Praze a Hradci Králové. Od listopadu 1989 patřil mezi hlavní postavy Občanského fóra v Hradci Králové. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění. Působil tehdy rovněž coby zástupce Michaela Kocába při vyjednávání o odsunu sovětské armády. Ve volbách v roce 1990 byl zvolen do České národní rady za OF (po jeho rozkladu byl od roku 1991 členem Občanské demokratické aliance). V letech 1993-1998 byl poslancem Poslanecké sněmovny, kde zastával do roku 1996 post místopředsedy bezpečnostního výboru a zároveň funkci předsedy komise pro kontrolu odposlechů. Spolu s Michaelem Žantovským je autorem zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Od roku 2000 koordinuje projekt Otevřete.cz, web pro otevřenost veřejné správy. Pod pseudonymem Olaf Lávka moderoval v letech 1996-2000 na Rádiu Limonádový Joe a v letech 2002-2007 spoluvytvářel a moderoval pořad Ptá se Ester Kočičková/Olaf Lávka na rozhlasové stanici Radiožurnál. |
Zažil jste přechod k demokracii v Hradci Králové. Oč to bylo jiné než v Praze? Jak se vůbec dostávaly informace z Prahy do Hradce?
Dělat revoluci v Hradci bylo určitě těžší. Byla tam menší ochota to rozjet. Informace se šířily hlavně skrz studenty, od pražských k nepražským. Studenti vždy nabrali informace na kolejích a pak je rozváželi do svých domovů. Organizovali taková výjezdní komanda. Později chodili i do podniků. My jsme od 21. listopadu pořádali meetingy pro veřejnost. Centrem dění bylo v Hradci divadlo, tedy Klicperovo divadlo (původně Divadlo Vítězného února) a loutkové divadlo DRAK. Museli jsme být opatrnější než v Praze, do založení Občanského fóra Hradec Králové jsme fungovali pod známkou „stávkový výbor“. To bylo pro staré struktury přirozenější a pochopitelnější, než když vedle jedné komunistické vládostrany existovalo další politické hnutí nebo strana.
V rozhovoru pro Východočeský Deník jste popisoval, jak byla v listopadu 1989 jedním z herců ze střechy Klicperova divadla sundána hvězda. To bylo takové symbolické. Kdyby vám někdo podobnou scénu popisoval o 10 let dříve, věřil byste mu, že se to stane?
Děkuji za tu otázku. Za minulého režimu to bylo takové divné bezčasí. Měli jsme nedostatek představivosti. Někteří si mysleli, že tu bude komunismus pořád už kvůli těžkopádnosti sovětského bloku, která by mu zabránila padnout. Musím přiznat, že jsem nepřemýšlel o tom, jakým způsobem režim padne.
Jak jste spokojen s průběhem přechodu k demokracii? Někdy bývá kritizována právě jeho „sametová“ povaha. Měla být zakázána KSČ? Pokud ano, jakým způsobem?
Jsem rád, že nedošlo na krev. V té době jsem věděl o vývojích různých revolucí a převratů a jak probíhaly; věšení komunistů na lucerny a fyzické násilí pro mě bylo nepřijatelné. Co se týče zrušení KSČ, byl jsem spíše jeho příznivcem. Nebojoval jsem ale nikterak za to. Doufal jsem v reformu té strany. Když vznikl Levý blok a KSČ byla jeho odnoží, myslel jsem, že je ta reforma u konce. Vyvinulo se to ale jinak... Já si myslím, že zákaz KSČ byl možný formou zákona, po kooptacích už by na to byl dostatek hlasů. Zákonem se přeci prosadilo i zabavení majetku SSM.
Proběhla úspěšně transformace ekonomiky a justice? Pokud ne, kde byl problém? Jednalo se o amatérismus, nebo zlý úmysl?
Brzdou transformace byl Petr Pithart. Byl váhavý a vždycky moc spekuloval. Spolu s dalšími nejspíše nebyl na 100 % přesvědčen o liberálně-konzervativním proudu, o kapitalismu, proto chtěl třetí cestu. Parta kolem Jičínského pořád tvrdila, že něco nejde. Tomáše Ježka do této kategorie neřadím, ten byl dál díky tomu, že překládal Hayeka. Václav Klaus údajně na začátku nebyl příznivcem kupónové privatizace, ale změnil postoj, když uviděl kupónovou knížku se svým podpisem a uvědomil si, jak je to silný volební nástroj.
V justici šlo hlavně o problém obměňování soudců. Ministr spravedlnosti Jiří Novák navrhl zavedení soudcovské definitivy. Já jsem byl proti. V roce 1993 jsme měli v ODA velkou hádku ohledně právních aspektů transformace. Na jedné straně jsem stál já a Šuman, na druhé straně vedení – Kalvoda, Dlouhý, snad Bratinka, Kroupa a možná další. Takže ta reflexe existovala; díky kontaktům na kriminalisty ve světě jsme si uvědomovali, že je to velmi riziková věc. Především ekonomové tehdy pohrdali právem. Důvodem nezdaru byl mix neznalosti jak ošetřit rizika, toho, že nikdo nechtěl být zdržován složitými procedurami, i špatných úmyslů.
Jaký byl význam ODA a proč se rozpadla? Proč ODS zvládla ustát skandály, které ODA neprošly?
Předně Občanské fórum byl Eintopf, prostě kýbl, ve kterém bylo všechno. Na jedné straně havlovci později zakládající Občanské hnutí, a na druhé žraloci ve fialových sakách, kteří později založili ODS. Mezi ně patřil hlavně Miroslav Macek, zubař, který skvěle překládal Shakespearovy sonety. On, Petr Havlík a Dušan Tříska se mi zdáli být jaksi upocení – ne doopravdy, ale z hlediska toho, že v jejich počínání nebyla lehkost a nadhled. Proto jsem se po rozpadu OF přidal k ODA, tedy do více salónní společnosti, která mi byla sympatická.
Nadneseně řečeno, ODA podle mě zanikla, když splnila vše, co měla. Formulovala přechod ke kapitalismu, transformaci a restituce, podílela se na formulaci ústavy, prosadila druhou komoru parlamentu, schválil se zákon o svobodném přístupu k informacím... ODA byla uzavřená společnost, takový elitní klub. Nemohla mít více podporovatelů, proto zanikla. Objevily se různé kauzy, nejdříve „JUDrgate“, pak sledování politiků prostřednictvím BIS a nakonec i dluh ODA. Kalvoda nikdy neřekl, že je JUDr., jen byl nedůsledný, když to někdo někam napsal. To, že BIS sledovala politiky, bylo vnímáno jako nepřípustné. Kalvodovi podrazilo nohy spíše to, že to nedovedl doložit, prokázalo se to až mnohem později. A ten dluh... Dnes mají strany mnohem větší dluhy.
Proč to ODA neustála? To je jednoduché. Byla to menší loď než ODS. Ta mohla být také lákadlem pro podnikatele a jejich kariérní ambice. Po pádu do bezvýznamnosti jsem už nebyl zastáncem vzkříšení ODA.
Zmínil jste zákon o svobodném přístupu k informacím. Jak moc bylo náročné toto první protikorupční opatření prosadit? Myslíte, že i kdyby se to tehdy neschválilo, stejně by k němu později došlo?
Vyjednávání určitě jednoduché nebylo. Šlo o těžký lobbistický boj. Prvně totiž zákon neprošel o jeden hlas, a to hlas Václava Bendy. Zákon byl zrovna v senátu, když byla rozpuštěná sněmovna. Vyvolali jsme ostrou mediální kampaň proti senátu. Nakonec došlo ke změně senátního návrhu ve znění ze staré sněmovny, který byl postoupen nové sněmovně. Ta ho na vlně povolebních slibů schválila.
Kdyby to bývalo nevyšlo, snad by to bývalo bylo později prosazeno někým jiným, i když si nejsem jistý kým. Nikdo se tím problémem moc nezabýval.
Proč došlo ke vzniku opoziční smlouvy? Strany Čtyřkoalice navrhovaly přímou volbu prezidenta. Proč myslíte, že v té době nebyla zavedena? ODS a ČSSD provedly změnu volebního systému, kterou později prohlásil Ústavní soud za neústavní. V čem by to bylo jiné dnes?
Václav Benda nosil v hlavě tu myšlenku spojení ODS a ČSSD už dřív. Určitě k opoziční smlouvě přispěl svou neopatrností i Jan Ruml, když odmítl jít do koalice s ČSSD. Na ten návrh přímé volby prezidenta už si přesně nevzpomínám. Je ale jasné, že stranám opoziční smlouvy se nemohl hodit jakýkoliv silný element, kterým by přímo volený prezident jednoznačně byl. Ta změna volebního systému byla zrušená Ústavním soudem, který jmenoval ještě Havel. Kdyby to měl rozhodovat klausovský Ústavní soud, pravděpodobně by to dopadlo jinak.
Jak jsme na tom z hlediska politické kultury? Lépe, nebo hůře než za dob opoziční smlouvy?
Opoziční smlouva je hlubokou příčinou klientelismu a korupce. Co je třeba napravit, je nejlépe vidět na činnosti platformy Rekonstrukce státu. Na druhou stranu Slovensku pomohl mečiarismus v rozvoji občanské společnosti. Politická kultura od začátku 90. let hodně upadla, a to kvůli morálce aktérů. Lidé, kteří vnímali politiku jako službu veřejnosti, byli totiž ve volených funkcích jen po převratu. Rozhodně jsme na tom ale dnes lépe než za opoziční smlouvy. V souvislosti s nedávnými událostmi (zásah vyšetřovatelů na Úřadu vlády) se musím ptát, jestli nenastává nějaké nové období, jakási druhá republika. Za první československé republiky byla totiž také velká korupce. Dnes dochází k určité katarzi, emancipaci orgánů činných v trestním řízení. Uvidíme, co nám to přinese...
Rozhovor pořízen 12.11.2013
 přejít |